Lanzarotte-D

Roč. 2010, evid. číslo 66/581

Mladý valach pochází z chovu Václava Drábika. Narodil se 7. dubna 2010.

Rodokmen

Otcem Lanzarotta je Mineral, hřebec velmi dobrého exteriéru, impozantního zjevu a krásně sytě žluté barvy s čistě bílou hřívou. Vyniká mechanikou pohybu a jezditelností, za kterou byl v konečném výsledku stodenního testu hřebců hodnocen nejvyšší známkou ze všech hřebců českého chovu. Do chovu byl zařazen roku 1999. Narozené potomstvo je ušlechtilé, dostatečně mohutné, ve velmi dobrém typu, snadno jezditelné. Mineral převážně dědí svoji atraktivní žlutou barvu. Otcem Minerala je plnokrevný ryzák Mys, hřebec s vynikající dostihovou kariérou: vítěz Svatováclavské ceny, Ceny časopisu Jezdectvo, Hoppegarten Meile, byl nejlepším sprinterem Československa 1984 až 1986. Vynikal tvrdostí, výborným charakterem a mechanikou pohybu. Jeho potomci jsou velmi nadějní ve skokovém sportu. Otec Myse Flying Star byl velmi dobrým dostihovým koněm. Vynikající výkon podal zejména v Československém derby, kde se umístil na druhém místě. V kontrole dědičnosti sportovní výkonnosti dosáhl výborného výsledku, když v žebříčku otců sportovních koní v letech 1985 až 1991 byl na 6. místě. Sprinterka Myjaxa je příslušnicí rodiny, ze které vzešlo mnoho vynikajících překážkových koní jako jsou vítězové a úspěšní účastníci Velké pardubické Mocná, Mor, Metál, Mohyla, Malba. Myjaxa je pravou sestrou derby–vítěze Myjavana a v chovu dokázala dát mimo Myse i vítězku Oaks – Misjafu a vítězku Jarní ceny klisen - Mixatu.

Myjava dala více než 10 potomků, kteří vesměs vykazují vlohy jak pro skokové, tak zejména drezurní soutěže. Je po jednom z našich nejlepších "žlutých" plemeníků Marin Lipský, v jehož žilách koluje krev koní, kteří se v českém chovu sportovních a dostihových koní velmi osvědčili. Je to především vynikající chlumecký plavák Cesar, pravý bratr známého překážkáře Čingischán, na kterého je dvakrát prochován. Diadém byl jedním z nejlepších plnokrevných plemeníků v historii českého chovu. V polokrevném chovu kladrubského hřebčína dal mnoho velmi výkonných koní jak pro jezdecký sport, tak i pro překážkové dostihy. K nejlepším jeho potomkům patří Diagram, Dan, Fauna, Fatra, Forma a mnoho dalších. Osvědčená pohořelická krev je v pedigree Minerála zastoupena kmenovou klisnou Dáška a velmi dobrým plemeníkem Furioso XV-55. Další potomci klisny Myjava se uplatnili jak v těžkých vozatajských soutěžích, tak i v drezurním a skokovém sportu, například klisna Mija dosáhla v parkurovém skákání stupně ST. Dala rovněž další dva plemenné hřebce, kteří působí v plemenitbě v ČR a SRN.

Matkou Lanzarotta je klisna Lassandra, která dosáhla výkonnosti S ve skokových soutěžích. Jejím otcem je hannoverský bělouš Renomee, narozený roku 1981 v Zangersheide u chovatele Leona Melchiora. I když vynikal skokovými schopnostmi, ve sportu nebyl testován. V chovu dal kvalitní potomstvo se sportovními předpoklady. Jeho otec, holštýnský plemeník Ramiro, rozšířil krev svého děda, angloaraba Ramzese, po celém světě. Ramiro se narodil roku 1965 ve vestfálském hřebčíně Vornholz, kam byla jeho matka Valine prodána jako březí po hřebci Raimond. Valine sama absolvovala parkurovou kariéru pod jménem Corrale a Ramiro zůstal jejím jediným potomkem. Stal se rezervním vítězem körungu, zvítězil ve výkonnostních zkouškách hřebců a poté jednu sezonu připouštěl ve Vestfálsku. Z tohoto ročníku vzešla dvě skvělá hříbata s holštýnskou krví: mezinárodně úspěšná klisna Fatinitza 6 (později Donau) a körovaný hřebec Romanow. V roce 1969 připouštěl Ramiro na renomované stanici v Siethwende, kde zanechal vynikající chovné klisny a tři plemeníky. Po návratu do Vornholzu si mohutného hřebce vzal na starost Fritz Ligges. Ramiro s ním sbíral mezinárodní triumfy, vyhrával Velké ceny stejně jako soutěže mohutnosti. Po ukončení sportovní kariéry připouštěl v letech 1976-79 v Aschebergu-Herbernu a v roce 1980 odešel do zahraničí. Připouštěl ve světově nejlepším hřebčíně Zangersheide (BEL) a v Holandsku. Všude produkoval špičkové potomky, jako např. nezapomenutelnou Ratinu Z, která byla druhá ve skoku jednotlivců na olympiádě v Barceloně 1992. S Ludgerem Beerbaumem zvítězila ve finále Světového poháru 1993, získala zlatou medaili v družstvech na MS a v roce 1996 vyhrála Velkou cenu Cách. V témže roce získala ještě zlatou medaili ve skoku družstev na olympiádě v Atlantě. Ramiro založil významnou hřebčí linii a stal se vedle francouzského hřebce Almé Z jedním z prvních "evropských" plemeníků. Uhynul v jedenatřiceti letech.

Ramirův děd, plnokrevný Cottage Son xx, se narodil v roce 1944 ve Velké Británii a již ve své vlasti získal pověst význačného plemeníka. V patnácti letech byl importován do Holštýnska. Cottage Son xx byl teprve druhým plnokrevným zušlechťovatelem v Holštýnsku po druhé světové válce. Zušlechtění bylo nutné, neboť koně nebyli již jen pracovními zvířaty, která se příležitostně osedlala. V tomto směru vykonal Cottage Son xx velkorysou službu. 14 synů bylo körováno a 53 dcer zaneseno do svazové plemenné knihy. Jeho nejlepším synem byl Consul. Později jediným v chovu zařazeným zástupcem Cottage Sonovy linie po meči byl jeho pravnuk Capitol I.

Klisna Goldret Z je dcerou nejlepšího hannoverského producenta sportovních koní v šedesátých a sedmdesátých letech - hřebce Gotthard. Narodil se v roce 1949 u pana Richarda Kordse v Achthöfenu po otci Goldfisch II. Když byl v roce 1951 körován, působil dojmem malého rámce, bezvýznamně a zavalitě. Chovatelé zpočátku neoplývali sympatiemi k tomuto "ošklivému káčátku". Zprvu připouštěl, co se dalo, mezi jeho partnerkami byli i chladnokrevné a fjordské klisny. Poté ovšem započala sklizeň: jeho prvním špičkovým koněm byla Goldika 3, která pocházela z mecklenburské klisny bez původu. Následovali Gonzales 3, Galipolis, Goldfink 10, Golden Gate 4, Graf Sieno, Genius 2, Goya 12 a bezpočet dalších. Körovaní synové přišli až později. Körovací komise často jeho syny podhodnocovaly jen proto, že se o jejich přízeň ucházel "nějaký Gotthard". Tak se stalo, že v posledních ročnících bylo körováno příliš mnoho jeho synů z pouhé paniky, že již další nebudou, a mnozí z nich byli hřebci co se týče pohlaví, ale ne plemeníky ve správném slova smyslu. Celkem bylo do chovu zařazeno 35 Gotthardových synů. Drezurním požadavkům většina Gotthardových potomků nevyhovovala. Mnohým byla vrozena určitá tuhost, která je pro soutěžení v obdélníku příliš nepředurčovala. Gotthard byl ve své poslední připouštěcí sezoně 1977 již neplodný. Ve vysokém věku 29 let ho milosrdná kulka osvobodila od problémů stáří.