Zatie

Roč. 1997, evid. číslo 69/359

Zatinka se narodila 1. června 1997 u chovatelky Růženy Lavičkové z Vítkova u Opavy. Klisna byla obsednuta standardně ve třech letech, protože však byla zároveň březí, dále se s ní nepracovalo. Její majitelka Štěpánka Kosová ji na Pašůvku přivezla na podzim roku 2001 po odstavení hříběte. Jelikož sama v té době neměla téměř žádné jezdecké zkušenosti a klisna nebyla přiježděna, hledala pro ni náhradního jezdce. Její novou ošetřovatelkou a jezdkyní se stala Míša Kroupová. Zatinka byla na ošetřování i pod sedlem nesmírně hodná a klidná. Nelekala se, vůbec nevyhazovala a rychle se učila. Ačkoliv měla zpočátku se skákáním potíže a nikdo do ní nevkládal velké naděje, brzy všechny přesvědčila o svém nadání. Již na jaře roku 2002 se zúčastnila svého prvního závodu (Veřejný trénink ve Stáji Václav), kde v soutěžích ZM a Z obsadila 2. a 3. místo. V létě roku 2003 si Štěpánka klisnu odvezla do jiné stáje. V jejím sedle se vystřídalo několik jezdců, mezi nimi např. Radek Šídlo, Jaroslav Tůma, Rudolf Doležal, Veronika Šrotková či sama majitelka Štěpánka, s nimiž absolvovala parkury do stupně obtížnosti L. Očividně největší úspěchy získala s jezdcem Radkem Šídlem, s nímž dosáhla výkonnosti stupně ST (4. místo). Dle karty v plemenné knize je dnes jejím majitelem Lukáš Gebauer z Otic u Opavy.

Rodokmen

Quoniam II-A je bezesporu nejúspěšnějším zástupcem linie Quoniam. Svými syny ovlivnil významnou měrou náš chov v 80. a 90. letech 20. století. Byl to vraník dokonalé tělesné stavby. Jeho matka byla dcerou kořistního hřebce z druhé světové války - trakéna Portiuse. Quoniam II-A byl prochován na trakénskou linii Perfektionist přes Tempelhütera a Jagdhelda. Navíc bába Quoniama II-A byla plnokrevná Selekta, matka mj. vítěze Velké pardubické Furiosa XIV, která pocházela ze slavné rodiny Tavol. Quoniam II-A byl otcem vynikajících sportovních koní. Působil střídavě v Albertovci a Kladrubech nad Labem. V Albertovci připouštěl mezi lety 1964 až 1969, 1971 až 1973 a 1979 až 1986 do stáří 26 let. V Kladrubech nad Labem výborně navazoval jak na původní krev Furioso, tak na Alarmovy dcery. Ke konci své plemenné kariéry byl použit v albertovském hřebčíně v kombinaci s trakénskými klisnami (převážně import z hřebčína S.M. Kirova) k upevnění tamního trakénského stáda. V chovu je dosti značný počet synů výborné sportovní kvality pocházejících z tohoto období. Pro chov českého teplokrevníka mají však již jen zušlechťovací význam. Jeho syn Quoniam IV, resp. Quoniam II-257, se narodil 10. srpna 1984 v Albertovci. V 90. letech stál u Nového Jičína, poté v Řepčíně u Olomouce. Zplodil mnoho kvalitních, spolehlivých a vyrovnaných potomků pod sedlem i v zápřeži. Potomstvo dosáhlo výkonnosti S v drezuře, ST ve skocích, L ve všestrannosti a T v soutěžích spřežení.

Trakénský plemenný hřebec Quoniam se narodil 24.4. 1954 v hřebčíně S.M. Kirova v bývalém Sovětském svazu. Tento velice mohutný hnědák byl do hřebčína Albertovec importován tehdejším ředitelem Dr. Večeřou jako roček v roce 1955. Původní jméno Govor bylo změněno na Quoniam. Jako plemeník působil v Albertovci v letech 1957 až 1967. Zařazeno tu po něm bylo 5 synů a 18 dcer. Ze sportovních koní vynikla klisna Bečva a zanechal zde i dva kmenové plemeníky Quoniam I a Quoniam II. V období 1968 až 1970 působil v zemském chovu na Moravě, kde velice dobře navázal na krev moravských teplokrevníků, a to jak klasické krve Furioso, Przedswit, tak krve oldenburské. Tento úspěch mu otevřel cestu do hřebčína Netolice. Zde působil úspěšně až do stáří 26 let mezi lety 1970 až 1980. Z tohoto období po něm bylo zařazeno do zemského chovu 11 synů a do vlastního stáda 32 dcer.

Za zmínku stojí také plnokrevný hřebec Masis, narozený 12. ledna 1952. Již jako hříbě vzbuzoval pozornost zaměstnanců hřebčína Napajedla, když se projevoval mezi svými vrstevníky jako silná individualita. Po příchodu do tréninku byl v tradiční přehlídce dvouletých oceněn jako exteriérově nejlepší hřebec. Rovněž trenér Josef Celler si záhy všiml, s jakou ladností a elegancí se Masis pohybuje při ranní práci. Na dráze však zpočátku nezářil, jako dvouletek byl šetřen, navíc chvíli trvalo, než trenér našel klíč k jeho výkonnosti. Teprve druhé místo ve Velké červnové ceně cosi napovědělo a pak se již Masis stal králem svého ročníku. Vítězstvím v Čs. derby v tehdejším časovém rekordu 2:32,3 a triumfem v Ceně Moskvy na Mezinárodním mítinku v Moskvě (čas 2:28,4 na písku) se Masis zapsal do historie našeho turfu a na podzim ještě přidal vítězství v St. Legeru. Více mu již zdravotní stav nedovolil, a tak v roce 1956 odešel s velkou slávou do rodného hřebčína. I zde se dokázal prosadit – během dvaceti let působení v chovu dal mimo jiné čtyři vítěze derby (Lyon, Relief, Elita, Latina) a další skvělé koně typu Tarantely, Delegace, Cavalerie, Liry či fenomenální polské klisny Demony. Masis uhynul ve věku 24 let koncem května 1976.