Gassana

Roč. 1994, evid. číslo 66/207

 

Gassana se narodila 8. února 1994 u chovatele Jaroslava Kuželky a ještě v prvním roce života se přestěhovala do naší stáje. Po absolvování výkonnostních zkoušek klisen byla připuštěna hřebcem Watergatte. Na jaře roku 1998 porodila klisničku Gandi a byla zařazena do skokového sportu. Klisnu zpočátku jezdila Gábina Drábiková a René Šipoš, v roce 2000 byla ježděna René Olšákem, s nímž dosáhla výkonnosti stupně S. Při tréninku bez větších potíží překonala překážku vysokou 150 cm. Po ukončení sportovní kariéry začala plnit úlohu provozního koně. Je využívána jak pro výcvik začátečníků na lonži, tak i pokročilými jezdci pro jízdárenskou práci. Osvědčila se rovněž při vožení malých dětí. Gassana dala panu Drábikovi šest hříbat, z toho pět klisen (Gandi, Gizelle, Genesa, Gapa a Ginevra) a jednoho hřebečka (Gran-D). Klisna je zapsaná v Hlavní plemenné knize a je zařazena do Akceleračního programu.

 

 

Rodokmen

 

 

Gassanin otec, tmavý hnědák Libanon-54, úspěšně startoval ve skokových soutěžích a dosáhl sportovní výkonnosti ST. Je synem plnokrevného napajedelského odchovance Libanona, jenž byl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let pronajat do Vídně, kde získal titul Kůň roku 1970. V Rakousku vyhrál 5 dostihů (mj. Graf Hugo Henckel Memorial, Cena města Vídně, St. Leger) a v dalších sedmnácti (mj. druhý v Československém derby, třetí v Rakouském derby) se umístil. Libanonův otec Detvan byl po skončení úspěšné dostihové kariéry, která čítala mj. vítězství v mezinárodní Ceně Moskvy, Ceně Varšavy a St. Legeru, zařazen do chovu. Rodný napajedelský hřebčín ho ovšem nemohl vzhledem k blízké příbuznosti k některým chovným klisnám využít, a tak jej zapůjčil do Xaverova. Zde ovšem neměli k Detvanovi důvěru a poslali ho do Hubic. Na Slovensku se mu během čtyř let narodila pouhá čtyři hříbata a v roce 1959 se vrátil do Napajedel. Mezitím ovšem na dráze ukázala skvělé výsledky jeho dcera Hviezda, a tak se Detvanovi postupně dostávalo stále větší důvěry. V průběhu dalších 17 let dal skvělé koně jako Silver, Crapom či Siesta.

 

Tmavý hnědák Gradivo se narodil v roce 1939 v německém hřebčíně Waldfried. Na dostihové dráze startoval celkem dvacetkrát, z toho osmkrát zvítězil a dosáhl ještě dalších devět umístění. Jeho největším úspěchem bylo vítězství v Hnědé stuze Německa a triumf ve Velké ceně Baden Badenu. Do Napajedel přišel v roce 1944 s reputací jednoho z nejlepších německých tříletků poslední doby, který se musel sklonit jen před šampiónem Ticinem. V našem chovu tuto pověst potvrdil. Dal několik vynikajících synů, z nichž dlužno jmenovat zejména Detvana, Brata, Diadéma, Korana a Symbola, z jeho dcer je nutno uvést především Cetinu. Gradivo měl nesporně velkou zásluhu na výstavbě napajedelského stáda matek. V hřebčíně působil až do roku 1961, kdy byl ve věku 22 let utracen.

 

Libanonův mateřský otec Masis se narodil 12. ledna 1952. Již jako hříbě vzbuzoval pozornost zaměstnanců hřebčína Napajedla, když se projevoval mezi svými vrstevníky jako silná individualita. Po příchodu do tréninku byl v tradiční přehlídce dvouletých oceněn jako exteriérově nejlepší hřebec. Rovněž trenér Josef Celler si záhy všiml, s jakou ladností a elegancí se Masis pohybuje při ranní práci. Na dráze však zpočátku nezářil, jako dvouletek byl šetřen, navíc chvíli trvalo, než trenér našel klíč k jeho výkonnosti. Teprve druhé místo ve Velké červnové ceně cosi napovědělo a pak se již Masis stal králem svého ročníku. Vítězstvím v Čs. derby v tehdejším časovém rekordu 2:32,3 a triumfem v Ceně Moskvy na Mezinárodním mítinku v Moskvě (čas 2:28,4 na písku) se Masis zapsal do historie našeho turfu a na podzim ještě přidal vítězství v St. Legeru. Více mu již zdravotní stav nedovolil, a tak v roce 1956 odešel s velkou slávou do rodného hřebčína. I zde se dokázal prosadit – během dvaceti let působení v chovu dal mimo jiné čtyři vítěze derby (Lyon, Relief, Elita, Latina) a další skvělé koně typu Tarantely, Delegace, Cavalerie, Liry či fenomenální polské klisny Demony. Masis uhynul ve věku 24 let koncem května 1976.

 

Hnědák Cent se narodil 18. dubna 1956 v hřebčíně Napajedla. Byl plnokrevníkem vynikající výkonnosti. Stal se vítězem Československého derby 1959 a získal generální handicap 92 kg. Po zařazení do chovu působil do roku 1966 v hřebčíně Horní Motěšice, odkud byl získán pro český chov. V letech 1977 a 1978 působil v kladrubském hřebčíně, kde po něm byly zařazeny 2 dcery. V roce 1978 až 1980 připouštěl na různých stanicích v zemském chovu jako 19 Cent. Na potomstvo spolehlivě předával skokové vlohy. Do plemenitby byl zařazen 4260 Cent-22 z matky Furioso XX-8 motěšického chovu. Pod jménem Cinzano byl tento kůň úspěšný s Ing. Janem Kutějem ve skokovém sportu stupně T. Po zařazení do chovu v Horních Motěšicích působil na Moravě jakožto Cent I. I ten se v chovu osvědčil. Jeho synem je známý skokový kůň Labe Jeff, který s Jiřím Skřivanem dosáhl výkonnosti stupně T. Největšími úspěchy Centova otce, hnědáka Deux pour Centa, narozeného v roce 1941 ve Francii, bylo vítězství v Grand Prix de Paris a třetí místo v Prix de l’Arc de Triomphe. Do ČSSR byl importován v roce 1955. Ačkoliv v Napajedlích působil pouze půldruhého roku, stihl dát dva derby-vítěze Centa a Cejlona, výborného Jasmína a úspěšnou Dinu. Uhynul 16. července 1956 na srdeční mrtvici.

 

Výše jmenovaní plemeníci jsou anglickými plnokrevníky. Nyní se ještě stručně zmíním o anglickém polokrevníkovi Gidran XIV. Mohutný ryzák delšího tělesného rámce, souladně stavěný, se narodil 7. května 1955 v hřebčíně Kladruby n. Labem. Po výkonnostních zkouškách v roce 1958 se stal plemeníkem v oblasti hřebčince Nemošice, kde působil až do roku 1965 a potom v mateřském hřebčíně. Zde celkem připustil 144 klisen, kterým se narodilo 76 hříbat. Jeho otec Gidran VII, slabě prokvetlý ryzák s hvězdou a odznaky na končetinách, se narodil 27. září 1942 v hřebčíně Kladruby nad Labem. Vyznačoval se výbornou mechanikou pohybu s kmihuplnými chody a vyšší akcí. Rovněž oplýval dobrou krmitelností. V roce 1946 se stal hlavním plemeníkem ryzého stáda v mateřském hřebčíně, v letech 1949-50 působil na stanici hřebců v novém Bydžově, následující rok se vrátil do Kladrub, kde působil až do roku 1956, kdy musel být poražen pro těžkou koliku.