Lagonero

Roč. 1997, evid. číslo 66/80

Nádherný ušlechtilý vraník Lagonero pochází z chovu Václava Drábika. Narodil se 10. března 1997 jako druhé hříbě zakladatelky stáje Legendy.

Rodokmen

Otcem Lagonera je hannoverský bělouš Renomee, narozený roku 1981 v Zangersheide u chovatele Leona Melchiora. I když vynikal skokovými schopnostmi, ve sportu nebyl testován. V chovu dal kvalitní potomstvo se sportovními předpoklady. Jeho otec, holštýnský plemeník Ramiro, rozšířil krev svého děda, angloaraba Ramzese, po celém světě. Ramiro se narodil roku 1965 ve vestfálském hřebčíně Vornholz, kam byla jeho matka Valine prodána jako březí po hřebci Raimond. Valine sama absolvovala parkurovou kariéru pod jménem Corrale a Ramiro zůstal jejím jediným potomkem. Stal se rezervním vítězem körungu, zvítězil ve výkonnostních zkouškách hřebců a poté jednu sezonu připouštěl ve Vestfálsku. Z tohoto ročníku vzešla dvě skvělá hříbata s holštýnskou krví: mezinárodně úspěšná klisna Fatinitza 6 (později Donau) a körovaný hřebec Romanow. V roce 1969 připouštěl Ramiro na renomované stanici v Siethwende, kde zanechal vynikající chovné klisny a tři plemeníky. Po návratu do Vornholzu si mohutného hřebce vzal na starost Fritz Ligges. Ramiro s ním sbíral mezinárodní triumfy, vyhrával Velké ceny stejně jako soutěže mohutnosti. Po ukončení sportovní kariéry připouštěl v letech 1976-79 v Aschebergu-Herbernu a v roce 1980 odešel do zahraničí. Připouštěl ve světově nejlepším hřebčíně Zangersheide (BEL) a v Holandsku. Všude produkoval špičkové potomky, jako např. nezapomenutelnou Ratinu Z, která byla druhá ve skoku jednotlivců na olympiádě v Barceloně 1992. S Ludgerem Beerbaumem zvítězila ve finále Světového poháru 1993, získala zlatou medaili v družstvech na MS a v roce 1996 vyhrála Velkou cenu Cách. V témže roce získala ještě zlatou medaili ve skoku družstev na olympiádě v Atlantě. Ramiro založil významnou hřebčí linii a stal se vedle francouzského hřebce Almé Z jedním z prvních "evropských" plemeníků. Uhynul v jedenatřiceti letech.

Ramirův děd, plnokrevný Cottage Son xx, se narodil v roce 1944 ve Velké Británii a již ve své vlasti získal pověst význačného plemeníka. V patnácti letech byl importován do Holštýnska. Cottage Son xx byl teprve druhým plnokrevným zušlechťovatelem v Holštýnsku po druhé světové válce. Zušlechtění bylo nutné, neboť koně nebyli již jen pracovními zvířaty, která se příležitostně osedlala. V tomto směru vykonal Cottage Son xx velkorysou službu. 14 synů bylo körováno a 53 dcer zaneseno do svazové plemenné knihy. Jeho nejlepším synem byl Consul. Později jediným v chovu zařazeným zástupcem Cottage Sonovy linie po meči byl jeho pravnuk Capitol I.

Klisna Goldret Z je dcerou nejlepšího hannoverského producenta sportovních koní v šedesátých a sedmdesátých letech - hřebce Gotthard. Narodil se v roce 1949 u pana Richarda Kordse v Achthöfenu po otci Goldfisch II. Když byl v roce 1951 körován, působil dojmem malého rámce, bezvýznamně a zavalitě. Chovatelé zpočátku neoplývali sympatiemi k tomuto "ošklivému káčátku". Zprvu připouštěl, co se dalo, mezi jeho partnerkami byli i chladnokrevné a fjordské klisny. Poté ovšem započala sklizeň: jeho prvním špičkovým koněm byla Goldika 3, která pocházela z mecklenburské klisny bez původu. Následovali Gonzales 3, Galipolis, Goldfink 10, Golden Gate 4, Graf Sieno, Genius 2, Goya 12 a bezpočet dalších. Körovaní synové přišli až později. Körovací komise často jeho syny podhodnocovaly jen proto, že se o jejich přízeň ucházel "nějaký Gotthard". Tak se stalo, že v posledních ročnících bylo körováno příliš mnoho jeho synů z pouhé paniky, že již další nebudou, a mnozí z nich byli hřebci co se týče pohlaví, ale ne plemeníky ve správném slova smyslu. Celkem bylo do chovu zařazeno 35 Gotthardových synů. Drezurním požadavkům většina Gotthardových potomků nevyhovovala. Mnohým byla vrozena určitá tuhost, která je pro soutěžení v obdélníku příliš nepředurčovala. Gotthard byl ve své poslední připouštěcí sezoně 1977 již neplodný. Ve vysokém věku 29 let ho milosrdná kulka osvobodila od problémů stáří.

Vraník Cattaro se narodil v roce 1977 v Holštýnsku. Do Česka byl dovezen v roce 1990 s vyskákanou výkonností stupně T. Sportovní kariéru ukončil ve 14 letech. Byl prvním hřebcem z linie Cor de la Bryere importovaným do naší země. Svou kariéru plemeníka započal v Karviné. V roce 1991 působil ve šlechtitelském chovu Nový Jičín, v letech 1992-1999 v moravském zemském chovu. Cattaro byl hřebec hrubého exteriéru s těžší hlavou. Tuto svoji vlastnost přenášel na potomstvo. Do zemského chovu zařadil dva syny: 2620 Cattaro Libie a 2667 Chazar, který je dosud využíván. Kromě toho bylo zařazeno do chovu 73 jeho dcer. Potomci dědili hrubý exteriér, což snižovalo u chovatelů hřebcovu oblibu. Jeho skokové schopnosti však byly vynikající. Mezi sportovně významné potomky patří např. klisna Lipka Uniren, dosud úspěšná ve skokových soutěžích. Cattaro vnášel do našeho chovu především dobrou skokovou potenci a dobrý charakter.

V rodokmenu Lagonera je rovněž zastoupen proslulý plemeník Cor de la Bryere, syn famózního plnokrevného hřebce Rantzau, vedoucího plemeníka drezurních, skokových i military koní ve Francii v letech 1971 až 1973. Cor de la Bryere byl importován z Francie do Holštýnska. Po körungu byl umístěn na renomovanou stanici v Siethwende, kde působil v letech 1971-1984, poté rok působil ve známém hřebčíně Zangersheide. V roce 1986 se vrátil do Holštýnska a v roce 1998 zde oslavil své 30. narozeniny. Již z prvního ročníku Cor de la Bryera byli körováni čtyři hřebci, kteří dali odborné veřejnosti jasně najevo, že se v Holštýnsku rozvíjí nová linie. Corde předával svému potomstvu především úžasnou techniku nohou a výborný skokový styl. Dal mnoho vynikajících sportovních koní, především skokových, a založil hřebčí linii, která je srovnatelná pouze s liniemi plemeníků Ladykiller xx a Ramiro. Úspěchy sklízelo především jeho spojení s klisnami starých holštýnských kmenů. S klisnou Tabelle dali holštýnskému chovu nevídanou sérii hřebců Calypso I-V, Calando I-V a Caletto I-III. Celkem dal Cor de la Bryere 50 körovaných synů a přes 60 státem prémiovaných klisen. Ze 653 potomků registrovaných ve skokových soutěžích startovalo 152 v parkurech stupně T, což je 23,3 %.

V žilách Lagonera koluje také krev proslulého arabského bělouše Shagya XV-6, pozdějšího albertovského pepiniera Sahib-A. Tento hřebec se narodil 30.9. 1954 v Albertovci z východopruské matky 243 Babočka, kořistní klisny pocházející ze stavu Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Na začátku své kariéry byl zařazen v hřebčinci Šamorín, odtud byl získán Státním statkem Ahníkov. Ten byl sloučen s Hřebčínem Mimoň, do kterého se díky tomu tento plemeník v roce 1965 stěhoval. Působil tu až do roku 1975 a za celé toto období připustil 467 klisen. Během připouštěcí sezony 1969 byl využíván v Albertovci pod jménem Sahib. Do chovu po něm byli zařazeni dva vynikající synové: bělouš Sahib-5 (Sahib I) a hnědák Sahib-6. Z mimoňského chovu bylo zařazeno celkem 9 plemeníků, označovaných jako Shagyové mimoňští. Sahib se stal pilířem v chovu sportovních koní v rámci České republiky.